Nejvýše položená část hradiště byla zkoumána ve dvou etapách 1963-1966, 1970 zde vedla výzkum L. Jansová. Na východní části zkoumané plochy působil E. Plesl.
V této fázi byly zachyceny situace doby stěhování národů, doby římské, část dvorcové zástavby pozdního laténu členěné cestou se štětovanou úpravou základu. V jihozápadní části byly zachyceny půdorysy větších objektů se základovým žlabem a vnitřní dělící konstrukcí. Výzkum ve východní části sledoval fortifikaci této strany. V celé ploše byl zachycen vrchní systém komorové vyrovnávky tvořený sítí kamenných zídek někdy oboustranně, jindy jednostranně lícovaných. Komory měly zhruba čtvercový a obdélný půdorys stály ve střední a východní části celé plochy. Z nich byly vypreparovány vrchní partie velkých objektů. Vzhledem ke složitosti situace byl výzkum přerušen. Některé situace byly zakonzervovány před rozpadnutím jiné překryty a chráněny před povětrnostními vlivy. Novou etapu výzkumu zahájil až tým K. Motykové, jehož členy se stali A. Rybová a P. Drda, který byl již členem předchozího závistského pracovního týmu, ale vedl výzkum v jiné části lokality. Práce v areálu o rozměrech přibližně 70 x 55 m probíhaly bez přerušení v rozpětí let 1973 - 1990 a jejich výsledky byly publikovány v řadě dílčích studií. Detailní zpracování a vyhodnocování celého výzkumu vrcholové partie stále probíhá.
V průběhu výzkumu se podařilo zachytit především způsob vyrovnávky vrcholové partie a vytvoření umělé plošiny do celkové rozlohy přibližně 110 x 75 m. Komorový systém, který je svou rozlohou a výškou vyrovnávky, místy až 6 m, unikátním pravěkým technickým dílem, měl až tři komorové vrstvy. Zdá se, jednotlivé stavební úrovně odpovídají zvyšování hradby na východní straně, jejíž jedna úroveň je postavena z méně kvalitních a rychle se rozpadajících prachovců. Jednotlivé komory byly vyplněny někdy shodným, jindy velmi různorodým materiálem, tak jak byl několika samostatnými pracovními skupinami nashromážděn a transportován z jednotlivých nám dosud neznámých ploch v různých částech hradiště. Tím se stalo, že zde byl vytvořen efekt obrácené stratigrafie, kdy vrstvy s nálezy časově staršími o sta až tisíce let překrývají vrstvy s mladšími nálezy a nálezy současnými s dobou komorové zástavby. Z komorového systému byly vypreparovány objekty označené čísly I až IV, na které byla komorová konstrukce původně navázána a částečně je v určité vrstvě i překrývala. Všechny objekty byly označeny za kultovní stavby, které společně tvořily kultovní areál, ke kterému autoři výzkumu nacházejí analogie v řeckých chrámových okrscích. Tato interpretace však není přijímána bez výhrad jak z řad archeologů tak z řady jiných oborů, které v nich spatřují technické stav y pro rozložení tlaků při úpravách původního zcela odlišně profilovaného průběhu povrchu terénu. Zatím problematickou zůstává datace budování komor a zdá se že ani datování zachovaných objektů není zcela jednoznačné. Problematické jsou objekty samotné. Jejich konstrukce je vzájemně silně odlišná a jsou také stavěny z odlišných materiálů. Objekt označovaný jako VI je zhruba čtvercový a jako jediný byl postavený z místních, velmi rychle se rozpadajících prachovců a nemá žádné vnitřní podpůrné zídky. Zcela zvláštní je objekt číslo V mající trojúhelníkovitý půdorys. Dřevěná konstrukce ze sloupů a břeven byla vyplněna kameny a zeminou. Ostatní objekty jsou stavěny z místních metamorfovaných břidlic. Objekty I až IV jsou složeny z řady samostatných někdy oboustranně lícovaných zídek, vyplněných drobnými kameny a zeminou. Na jednotlivých objektech, především na objektu I a III je dodnes patrná řada stavebních spár jak byly zídky k sobě přistavovány. Největší takto vzniklý objekt označený jako I má rozměry přibližně 27 x 11 m a je založen na svahu v hloubce přesahující 6 m. Dávno předtím něž byly stavby a komory postaveny byla plocha ve vrcholové části rozdělena a zastavěna několika řadami velkých domů konstruovaných obdobným způsobem. Nejprve došlo k úpravě terénu navezením hlinitého až jílovitého polštáře do něhož byly vyhloubeny základové žlaby pro stavby, které zde byly vztyčeny v období H D 2-3.
V jednom z interiérů stálo hliněné zařízení, které bylo pravděpodobně kombinací akumulačního otopného zařízení a domácího oltáříku. Celý prostor byl již v tu dobu chráněn mohutným opevněním, které bylo složeno z hradby a příkopu. Příkop vymezuje prostor nejlépe přístupných stran, tedy na východě, severu a západě. Byl vylámán do skály a na západní straně dosahoval šířky až 13,5 m a u dna v hloubce až 4 m dosahoval místy šíře až 6 m. Později byl zasypán v rámci celoplošných úprav prostoru. Ještě starší úroveň uvnitř zkoumané plochy areálu, představuje situace zachycená ve vrcholové partii, kde byly vypreparovány řady mohutných jam vylámaných do přesmyku skály vystupující v těchto místech téměř k povrchu. Sloužily jako lůžka pro kůly tvořící nosný systém víceprostorové stavby. Východně, severně a jižně byl ve vzdálenosti 5-15 m vyhlouben žlab dávaný do souvislostí s touto stavbou a původně patrně sloužící pro zapuštění svislých dřevěných prvků palisády nebo plotu. Ještě starším je patrně čtvercový areál, v jehož vnitřním prostoru je také vrchol celé plochy. Je opět vymezen základovým žlabem. Na vnitřní straně jeho východního průběhu byly zachyceny jednotlivé i zdvojené kůlové jamky. Přesnější datování zachycených reliktů bude možné až po zpracování materiálu a vyhodnocení situací. Snížením úrovně terénů mezi objekty I a II se podařilo zachytit část sídelní struktury štítarské kultury pozdní doby bronzové a struktury osídlení období mohylové kultury střední doby bronzové. Sonda položená přes jižní okraj zachytila na hraně svahu část mladších hradeb. V horní třetině, vedle několikrát přestavovaných a upravovaných přístupových cest z pozdně halštatských a časně laténských období akropole, se podařilo odkrýt palisádovou fortifikaci situovanou pravděpodobně na okraji tehdejšího sídelního horizontu datovanou do střední doby bronzové. Nejstarší doklady o osídlení této části vrchu byly zachyceny při výzkumu v jihozápadní části, kde se podařilo prozkoumat několik objektů datovaných do období lidu s kulturou nálevkovitých pohárů.
Literatura:
www.archeologickyatlas.cz
Čižmář, M 1989: Pozdně laténské osídlení předhradí Závisti, Památky archeologické 80, 59-122.
Drda, P. - Rybová, A. 1992: L´oppidum de Závist: construction de la porte principale (D) et sa chronologie, Památky archeologické 83, 309 - 349.
Drda, P. - Rybová, A. 1993: Oppidum Závist - Tore und Wege in seiner Geschichte, Památky archeologické 84, 49-68.
Jansová, L. 1983: O počátcích laténské fortifikace v Čechách, Studie AÚ ČSAV v Brně 11, 1.
Motyková, K. - Drda, P. - Rybová, A. 1984: Opevnění pozdně halštatského a časně laténského hradiště Závist, Památky archeologické 75,331- 444.
Motyková, K. - Drda, P. - Rybová, A. 1988: Stavební podoba akropole na hradišti Závist v pozdní době halštatské a časné době laténské, Archeologické rozhledy 40, 524-562.
Motyková, K. - Drda, P. - Rybová, A. 1990: Oppidum Závist - Prostor brány A v předsunutém šíjovém opevnění, Památky archeologické 81, 308 - 433.