Kde leželo Boiaimon/Bouíaimon/Boiosedos (Boiohaemum)?
Zda byli Bójové jedním z keltských kmenů nebo jestli (nadřazené) označení Bójové patří nekolika konkrétním kmenům - podobně jako jméno keltských Belgů zastupovalo souhrnný pojem pro několik kmenů v severozápadní Francii (Menapiové, Bellovaci, Treverové, Atrebati a další, nevíme. Spíše to mohlo být označení několika jménem nám - až na (Volky)-Tektoságy - neznámých kmenů, sídlících kdesi mezi horním Dunajem a Odrou. Pokud mluvili antičtí spisovatelé o Boiohaemu, doslova Zemi Bójů, o území, kde sídlili příslušníci tohoto keltského kmene, mohli mít na mysli:
1. Prostor alespoň zčásti v Čechách, s bójským osídlením především v období do přelomu 2./1. století př. n. l.; toto osídlení v několika málo následujících desetiletích zesláblo, v některých regionech eventuálně zmizelo i dříve.
2. Prostor okolo soutoku Dunaje s Moravou na západě Karpatské kotliny s bójským osídlením od prvních desetiletí 1.století př. n. l. a později snad až do zlomu starého a nového letopočtu, kdy již archeologové v Čechách nenacházejí žádné stopy hmotné kultury Keltů.
3. Území alespoň zčásti v Čechách a zároveň v Karpatské kotlině ve 2.-1. století př. n. l. jako prostory, které Bójové postupně osídlili. De facto by šlo o nepříliš přesnou až zmatenou informaci.
Zpráva M. Velleia Patercula (2, 109) z Římských dějin z počátku našeho letopočtu z doby před rokem 30 - tedy bohužel až z doby po definitivním zániku keltského osídlení - naznačuje směr, konkrétně východ až jihovýchod, kterým leželo Boiohaemum z postavení pozorovatele na území germánského kmene Chattu v Hesensku: "Sentiovi Saturninovi bylo uloženo, aby územím Kattu, prosekaje husté herkýnské lesy,legie vedl do Boiohaema (tak se nazývala krajina, kterou Marobudus obýval), sám počal své vojsko, které konalo službu v Illyriku, vésti na Markomany od Karnunta, kteréžto místo v území norické mjest z této strany nejbližší."
Z této informace můžeme korektněji odvodit umístení Boiohaema jenom na území v dlouhé zóne kdesi severně od Dunaje mezi dnešním Wiirzburgem, Lincem, Vídní a Bratislavou, od níž leží ve vzdálenosti pouhých 10 km právě římský tábor Karnuntum. Jak daleko na sever od Dunaje Boiohaemum leželo? Respektujeme-li doslova informaci o šířce Herkýnského lesa devíti denních pochodu od Dunaje (cca 50-270 km) a Kelty v 1. století př. n. l. v tomto pásu osídlených území, vyjde nám poloha Boiohaema do horního povodí Mohanu, do západních a jižních Cech minimálně až k linii Plzeň - Písek, dále do Miihlviertelu a na Moravské pole v Rakousku a jižní Moravu až k Brnu, a to v ceně přiléhajícího jihozápadního Slovenska. Tato "aritmetická" úvaha pochopitelně nemá velkou váhu.
Ještě patrněji vysvítá poloha Boiohaema u soutoku Dunaje s Moravou ze slov Velleia Patercula o tom, jak je Římanům Marobudus nebezpečný, poněvadž má "na levé straně a predsebou Germánii, napravo Pannonii, v zádech sídelných Noricum," tj. zhruba dnešní Rakousko. Pokud by měl autor na mysli území dnešních Čech, napsal by nepochybně, že měl v zádech Rhaetii, tj. Bavorsko.
Ani názory řady českých, německých a švýcarských badatelů nejsou v poslední době jednotné. Jedni kladou sídla Bójů také do dnešního Bavorska, hledají "hranice" mezi keltskými Bóji a Helvétii na západě někde v prostoru mezi Wiirttemberskem a Bavorskem až k linii rek Lech a Wornitz, na východě ke keltským kmenům v pozdějším Noriku zhruba na Innu a na severu počítají s bójským osídlením přibližně Čech. Druzí striktně odmítají mluvit o sídlech Bóju kdekoli v jižní části Německa, kam kladou kmen keltských Vindeliků. Existenci oppida nebo sídliště Boiodurum v dnešním Pasove na Dunaji vysvětlují nikoli přítomností Bóju,ale výkladem tohoto jména jako Dvere/BránaBóju nebo Boi (os)ův hrad. Čeští badatelé vidí Boiohaemum, Zemi Bóju, hlavně v Čechách nebo nanejvýš s přesahem v Horní Falcina západ od Norimberka. Kdybychom upřednostnili archeologické prameny a vyšli z obecného předpokladu, že v rámci jediného kmene byly integrovány některé ekonomické funkce, např. distribuce materiálu pro žernovy, nebo skutečnosti, že je zastupuje okruh s totožnými keramickými dekory či určité mincovní ražby, potom by jenom jižní polovina Čech koncem 2. století př. n. l. území zastupovala jedno jediné teritorium (Bóju?). Stejně tak by šlo české Polabí s dolním Povltavím a Poohřím zahrnovat k dalšímu jednomu či dvěma teritoriím, konsekventně (spíše) k sídlům (Volků)-Tektoságů. Konečně i numismatická analýza vyzněla ve prospěch ražeb či mincoven) (Volků)-Tektoságů v severozápadním kvadrantu Čech. Jak se však vyrovnat s faktem, že pro teritorium Čech jsou dodnes užívána synonyma Böhmen - Bohemia - La Boheme, která v sobě nesou informaci o místech sídel keltského kmene Bójů? Jednoduše, neboť toto označení, přenášené od stolu generacemi geografu a historiku od antiky do konce středověku, se ustálilo přibližně až tisíciletí po zániku kmene Bóju jako takového. Jak jsme vidšli v mluvě antických a archeologických pramenu, označení Boiaimon Strabónovo Bouíaimon Boiosedos - Boiohaemum muselo nepochybně zprvu platit za mlhavé, protože Bójové v 1. století př. n. l. stěhovali svoje sídla na mnohasetkilometrové vzdálenosti. Až po mnoha peripetiích zůstala zhmotněná tradice o místech sídel Bójů v geograficky poměrně dobře horami ohraničené české kotlině. Na tom málo mění skutečnost, že místní jméno Baiahaim, zapsané například k roku 535 n. l., "živě" převzali Germáni od Keltů pro území kdesi v prostoru Českého masivu.
Jelikož kontext zprávo Boiohaemu zůstává nanejvýš kusý a útržkovitý, nelze ho jednoznačně lokalizovat nikam. Území zvané Boiohaemum (a tím také sídla keltského kmene Bójů) by se v pojetí nepříliš dobře geograficky informovaných antických autoru zřejmě střídavě krylo jednou (z části) s dnešními Čechami jako kotlinou ohraničenou věncem hor, podruhé s prostorem u soutoku Dunaje s Moravou a dále na východ, někdy s částí Bavorska na západ od Šumavy. Přinejmenším některá tato území Bójové skutečně v různých obdobích obývali.
Zdroj: J. Waldhauser, Encyklopedie Keltů v Čechách, 2001
