Bohyně keltské Galie, původně doložená u kmene Eduonů.
Epona byla rozšířená na území (nejenom Kelty osídleném) od Balkánského poloostrova až do Portugalska, od Británie až po jižní Itálii. Dnes jsou známy více než tři stovky jejích zobrazení a votivních nápisů. Epona byla manželkou boha nebes, Taranise.
Pod Eponinou ochranou byla sice všechna jízdní i tažná zvířata, jakož i jezdci, vozkové a každý, kdo byl kolem těchto zvířat činný, ale v první řadě to byla pro Římany bohyně koní.
Krásný příklad Epony jako jezdkyně máme z Alesie. Sedí na čiperném hřebečkovi s kulatýma očima, nohy jí na jedné straně dosahují až na zem, zatímco její ruka spočívá přátelsky na hlavě zvířete. Epona na reliéfu z Kastellu (Rheinisches Landesmuseum, Bonn) ovládá zvíře, na němž jede, jistou uzdou a na jedné z plastik v Porýnském zemském muzeu v Trevíru drží v ruce, která by měla třímat uzdu, koš s ovocem. V Římském muzeu Schwarzenacker sedí mezi dvěma koňmi, přičemž jeden vesele chroustá jablka z koše na jejím klíně, zatímco ona ho láskyplně drbe za ušima; druhý kůň prosebně hrabe kopytem. V Rumunsku a Jugoslávii Eponě zůstalo knížecí postavení: ve votivních nápisech bývá oslovována jako "svatá královna Epona"; příležitostně se i v Galii vyskytne "královna Epona" - druhé její zpodobení z Alesie má na hlavě korunu.
Zdroje:
Sylvia a Paul F. Botheroydovi: Lexikon keltské mytologie 