La Tène je lokalita na katastru obce Marin-Epagnier na břehu Neuchâtelského jezera (Švýcarsko), podle níž bylo pojmenováno období největšího rozmachu keltského osídlení Evropy se svéráznou hmotnou kulturou, kterou nazýváme dobou laténskou (cca 500 př. n. l. - 0).
První nálezy (železné meče, nářadí, spony aj.) odtud byly získány kolem poloviny 19. století při bagrování dna jezera. Při poklesu vody v kruté zimě 1853/1854, kdy bylo dno obnaženo, věnoval švýcarský badatel Ferdinand Keller zvýšenou pozornost této situaci a nálezům (vedle velkého množství různých předmětů i zbytky několika můstků), o nichž podal první zprávu v roce 1858 a později pak další; do konce století pak vyšly ještě dvě publikace věnované La Tène (Émile Vouga 1885, V. Gross 1886), systematický výzkum nicméně byl proveden teprve v letech 1907-1917 a publikován v roce 1923 (Paul Vouga). Naleziště vydalo na 2500 různých předmětů, z nichž zhruba třetinu tvoří zbraně (železné meče, kopí, štíty) především z mladší doby laténské, dále šperky, nářadí, nástroje, součásti vozů a koňských postrojů aj., vedle toho i zvířecí a lidské kosti.
Lokalita byla různě interpretována – např. jako celnice, obětní místo, vojenské stanoviště atd. a její zánik byl spojován s odchodem Helvetiů.
Nálezy jsou vystaveny v Laténium (CH) - Parc et musée d’archéologie de Neuchâtel 